( Are we living the Jackie O summer? )
PRAGUE, Showroom
[July, 2026]
Je zvláštní, jak se móda po letech fascinace novostí znovu obrací k ženám, jejichž šatník stál na opakování, disciplíně a několika dokonale promyšlených volbách. Jackie Kennedy mezi ně patřila. A s ní se nenápadně vrací i kabelka, která už více než šedesát let dokazuje, že dobrý design nepotřebuje měnit vlastní pravidla.
Text Nicole Štěch
Přestože dnes patří mezi nejrespektovanější modely módní historie, nikdy kolem ní nevznikl hlasitý kult. Její síla vždy spočívala v něčem jiném. V nenápadnosti. Možná za to může její subtilní hobo silueta, možná absence výrazného loga a dekorativnosti a možná jednoduchost, která se leckomu může jevit jako fádní. Jackie nikdy nekřičela o pozornost, a přesto se jí pohledů těch, kteří vědí, dostávalo. Model byl uveden už v roce 1961 pod názvem Constance a šlo o elegantní koženou kabelku s charakteristickým pístovým zapínáním. O několik let později si Jacqueline Kennedy Onassis během návštěvy butiku Gucci pořídila hned několik barevných variant této kabelky a začala je nosit až téměř obsesivně. Vídána s nimi byla při oficiálních návštěvách i v civilu. Paparazzi ji s kabelkou fotografovali tak často, až se z původní Constance stala jednoduše Jackie. Nikdo jí už neřekl jinak a módní dům nakonec přijal jméno, které kabelce dala veřejnost.
Na kultovních fotografiích z konce šedesátých a sedmdesátých let Jackie Kennedy nosí roláky, midi sukně, velké sluneční brýle a pod paží právě onu nenápadnou koženou kabelku. Právě tahle konzervativní elegance dnes působí překvapivě aktuálně. Natolik, že se sama sebe ptám: Are we living the Jackie O summer? Stačí se podívat na současné kolekce. Kostýmky s pouzdrovými sukněmi sahajícími pod kolena, uzavřené lodičky, hedvábné šátky, velké černé brýle. Po letech maximalismu jako bychom znovu objevovali americkou noblesu šedesátých let. Ne tu okázalou, ale disciplinovanou. Takovou, která staví na kvalitním střihu a promyšlených proporcích a konzervativnost vnímá jako volné pole působnosti. Myslím na to ve chvíli, kdy hledám dokonalou vintage pouzdrovou sukni a sako, které zcela výjimečně odpovídá mé skutečné konfekční velikosti.
Štěstí pro všechny maximalisty, kabelka Jackie se nedrží pouze ve vodách striktních uniforem a uhlazeného dress codu. Nikdy se neuzavřela jen do útrob konzervativních šatníků. Její největší předností je schopnost proměňovat se s každou dekádou. První výrazný zásah přišel roku 1999, kdy Tom Ford odstranil charakteristické pístové zapínání a nahradil ho futurističtější geometrickou přezkou, čímž Jackie vtiskl minimalistický sex-appeal přelomu tisíciletí. O deset let později Frida Giannini vrátila původní pístový mechanismus v modelu New Jackie, který byl větší, měkčí a později se proměnil v ještě uvolněnější Jackie Soft. Další renesance Jackie přišla s Alessandrem Michelem. I díky jeho vizi dnes existují lakované verze kabelky, ale i provedení z exotické python kůže, které z ní dělá klenot hodný jedince se sklony k maximalismu, či semiše, monogramového plátna i mnohých výrazných barevných interpretací. V roce pak 2020 představil Jackie 1961, své pojetí návratu k historické siluetě doplněné o odnímatelný popruh, v novém rozpětí velikostí i s odvážnější barevnou paletou. Minimalistický tvar nechal vyniknout, zato si pohrál s materiály a stylingem. Jackie se tak z kabelky první dámy proměnila v doplněk, který fungoval stejně dobře k preciznímu krejčovství jako ke grunge estetice nebo genderově fluidnímu šatníku. Pokud Alessandro Michele ukázal, že Jackie umí být excentrická, Sabato De Sarno jí pak za svého krátkého působení u Gucci vrátil tichou eleganci. Jeho konání přineslo sytě vínový odstín Gucci Ancora, čistší výraz i nové proporce, které znovu zdůraznily nadčasovost původního návrhu.
So… are we living the Jackie O summer? Možná. Ne proto, že bychom všichni zatoužili po pouzdrových sukních a hedvábných šátcích. Ale protože se znovu zdá přitažlivá představa šatníku, který nestojí na neustálém hledání dalších novostí. Možná za tím hledejme určitou únavu z pravidel, která píše módní průmysl, ale rozhodně ne rezignaci. Znovu se učíme chápat konzervativnost jinak. Ne jako nedostatek fantazie, ale jako projev sebejistoty. Jako schopnost najít několik věcí, které fungují, a nechat je, aby se staly vlastní uniformou. Jackie ostatně nikdy nebyla demonstrací bohatství, nýbrž vkusu. A ten, na rozdíl od módních cyklů, nepotřebuje každý půlrok nový začátek.
( Are we living the Jackie O summer? )
PRAGUE, Showroom
[July, 2026]
It’s curious how, after years of fashion’s obsession with the new, we find ourselves returning to women whose wardrobes were built on repetition, discipline, and a handful of impeccably considered choices. Jackie Kennedy was one of them. More than sixty years on, the bag that bears her name makes a similarly compelling case for consistency.
Written by Nicole Štěch
Although it is now regarded as one of the most revered handbag designs in fashion history, the Jackie never inspired the kind of feverish cult following that surrounded other icons. Its appeal has always rested elsewhere – in its restraint. Perhaps it’s the delicate hobo silhouette. Perhaps it’s the absence of an oversized logo or decorative embellishment. Or perhaps it’s a simplicity that some might mistake for being plain. The Jackie never demanded attention, yet it consistently earned the admiration of those who knew exactly what they were looking at. Originally introduced in 1961 under the name Constance, the bag was conceived as an elegant leather shoulder bag distinguished by its signature piston clasp. A few years later, Jacqueline Kennedy Onassis walked into a Gucci boutique and left with several versions in different colours. She wore them with near-obsessive consistency, carrying them everywhere from official engagements to everyday errands. Paparazzi photographed her so relentlessly with the bag tucked beneath her arm that the original Constance simply became the Jackie. Before long, nobody called it anything else, and Gucci eventually embraced the name the public had already given it.
In the now-iconic photographs of Jackie Kennedy from the late 1960s and 1970s, she wears ribbed turtlenecks, midi skirts, oversized sunglasses and, invariably, that understated leather bag. Today, that particular brand of conservative elegance feels surprisingly relevant. So much so that I find myself wondering: Are we living the Jackie O summer? Just look at the current collections. Tailored skirt suits with pencil skirts falling below the knee. Closed-toe pumps. Silk scarves. Oversized black sunglasses. After years of maximalism, we seem to be rediscovering a distinctly American idea of elegance from the 1960s – not the ostentatious version, but the disciplined one. The kind that values impeccable tailoring, thoughtful proportions and treats conservatism not as a limitation but as an open field for interpretation. I find myself thinking about it while searching for the perfect vintage pencil skirt and a blazer that, for once, actually fits my body instead of an imagined ideal.
Fortunately for maximalists, the Jackie has never belonged exclusively to the world of strict uniforms and polished dress codes. It has never confined itself to conservative wardrobes alone. Its greatest strength lies in its ability to evolve with every decade while remaining unmistakably itself. The first radical reinterpretation came in 1999, when Tom Ford replaced the bag’s signature piston clasp with a more futuristic geometric buckle, giving the Jackie the sleek, understated sex appeal of the new millennium. A decade later, Frida Giannini restored the original hardware with the New Jackie, introducing a larger, softer silhouette that would later evolve into the even more relaxed Jackie Soft. The bag entered yet another renaissance under Alessandro Michele. Thanks to his vision, the Jackie expanded far beyond smooth leather, appearing in glossy patent finishes, sumptuous suede, GG monogram canvas and vivid colourways. Perhaps the most striking iterations came in exotic python leather, transforming the otherwise restrained silhouette into an object worthy of even the most devoted maximalist. In 2020, Michele introduced the Jackie 1961, his return to the house’s historic silhouette, complete with a detachable shoulder strap, an expanded range of sizes and a bolder colour palette. He preserved the purity of its minimalist form while experimenting freely with materials and styling. The Jackie was no longer simply the handbag of a former First Lady – it became equally convincing alongside impeccable tailoring, grunge-inspired looks and gender-fluid wardrobes. If Alessandro Michele proved that the Jackie could be exuberant, Sabato De Sarno restored its quiet elegance during his brief tenure at Gucci. His interpretation introduced the rich burgundy shade of Gucci Ancora, a cleaner visual language and subtly revised proportions that once again highlighted the timelessness of the original design.
So… are we living the Jackie O summer? Perhaps. Not because we’ve all suddenly developed a taste for pencil skirts and silk scarves, but because the idea of a wardrobe that isn’t built on an endless pursuit of the next new thing feels appealing again. Perhaps it speaks to a certain fatigue with the rules written by the fashion industry – but not to resignation. Instead, we’re beginning to understand conservatism differently. Not as a lack of imagination, but as a form of confidence. The ability to find a handful of pieces that simply work, and allow them to become a personal uniform. After all, the Jackie was never a demonstration of wealth, but of taste. And unlike fashion cycles, taste doesn’t require a fresh start every six months.